Liščí hrad [en]

[en]

V neděli 15. března 2009 se Michael s kolegou ze sdružení – zkušeným lovcem vypravili norovat k obeznané noře. V noře je bezpečně starý mazaný lišák a liška. Lišák je to statný a všemi mastmi mazaný. Pan Ostárek jej sleduje již delší dobu, je to však liška podšitá a nepřijde na mušku. Pan Ostárek je vytrvalý a u této nory už během posledních dvou měsíců střelil tři lišky. Jak se později dozvídáme nora je tak 50 let stará. Kdysi v ní žili králíci a jak později zjišťujeme, nyní je to obrovský liščí hrad.

Okolo čtvrté odpoledne přicházejí k noře, pan Ostárek a Michael se dvěma psy – s drsnosrstou Suzi a dlouhosrstým Gimlym. Vpouštějí Suzi, okamžitě přichází do kontaktu s liškou. Nicméně lišce se nechce ven. Vpouštějí Gimlyho. V zápětí vybíhá liška, kterou složil pan Ostárek první ranou, fena zůstává v ohni. Vědí, že v noře je ještě lišák. Psi v noře hlasitě pracují. Po nějaké době se Suzi vrací. Gimly je pořád v noře. Je sedm. Gimly je pořád v noře. Neustále hlásí. Je devět hodin a Gimly je pořád v noře. Michael volá panu Kufkovi, který má s norováním víc než bohaté zkušenosti – nabízí se, že přijede se svou foxteriérkou. Vpouštějí ji dovnitř. Fena se několikrát dostává do kontaktu se škodnou, vybíhá a znovu vbíhá. Gimly je pořád uvnitř. Už notně promrzlý Michael nechává u nory bundu a odchází domů.

Pondělí (den první) Ráno jedeme spolu k noře. Gimly pořád hlásí. Přemýšlíme co dál. Jestli je vůbec možné kopat. Nora je ve svahu, hned u trati, svah je zarostlý stromy. Podle informací, které máme, je celý svah písek. Gimly pořád hlásí. Zdá se nám, že se v noře pohybuje. Rozhodujeme se, že alespoň zkusíme kopat. Jedeme pro lopaty a pokoušíme se sehnat další chlapy. Bohužel je pondělí ráno a všichni jsou v práci. Nakonec jede s Michaelem k noře soused. Zkoušejí kopat, ale po nějaké době to vzdávají. Pes je pořád uvnitř. Odpoledne zkoušíme štěstí s jagteriérem. Pes opět uvnitř pracuje – vybíhá – pořád dokola. V noře už je již ticho. Než odejdou ucpou se vsuky pytly s pískem, dovnitř nory se dá pár piškotů.

Úterý (den druhý) Poledne – v noře je ticho Gimly nereaguje ani na volání. Necháme u vsuku kusy masa. Večer - maso netknuté, voláme, pískáme – hrobové ticho.

Středa (den třetí) Poledne – maso i piškoty netknuté. Gimly nereaguje na pískání ani na volání. Večer – ticho. Když spolu odcházíme od nory přemýšlíme jestli ještě vůbec může být Gimly naživu. Už se s ním pomalu loučíme. Je to ale skvělý pes a zaslouží si abychom alespoň týden noru intenzívně sledovali.

Čtvrtek (den čtvrtý) cca pět hodin odpoledne Pytel u jednoho vsuku je z vnitřní strany nory potrhaný, v noře je nahrabáno, maso i piškoty jsou jinak jež byly, ale netknuté. Voláme pískáme – ticho.. Usuzujeme, že u pytle byl lišák. Už chceme odejít. Oba ale ještě chvilku postojíme u nory a najednou zaslechneme z nory slabé kňučení. Voláme znovu a znovu. Po chvílí se Gimly ozývá zřetelněji. Zdá se nám, že nemůže být daleko. Jsme šťastní, že žije. Michael zůstává u nory a obvolává kolegy a příbuzné. Musíme ho přece vykopat. Žije, nemůžeme ho tam nechat. Já odjíždím pro nářadí. Když se vracím 6 chlapů už kope. Nevěřím vlastním očím kde se tady tak rychle vzali. Vždyť jsem jen jela domů pro lopaty. Je šest večer a mezi stromy už je hodně šero. Za chvíli už není vidět. Chlapi kopou sondu až přes půlnoc. Nora je ve svahu a není tam písek, ale jíl, jak zjišťujeme a tvrdý jak beton. Ještě nenarazili na noru.

Pátek (den pátý) odpoledne Pokračuje se v kopání. Večer se přes vrstvu pískovce chlapi konečně dostávají na písek a za chvíli na chodby nory. Jaké je zklamání, když zjišťují, že místo kde je pes odhadli špatně. Znovu kontrolují vsuk a až nyní si všímají vedlejší chodby vedoucí na opačnou stranu než kopali. Zklamání je obrovské. Sonda je dobré 4 metry hluboká, jsme na chodbách nory, ale Gimly skoro není slyšet. Chlapi jsou unavení.

Doma přemýšlíme co dál. Může Gimly ještě přežít dnešní noc? Už je v noře 5 dní – bez vody, bez žrádla. Nechceme to vzdát. Organizujeme záchrannou akci na zítřejší ráno. Sice je už pátek večer, ale máme štěstí a podaří se nám sehnat další „čerstvé“ příbuzné, kamarády a známe.

Sobota (den šestý) Hned po rozednění jedeme k noře s obavami zda se Gimly vůbec ozve. Voláme pískáme. Dlouho je ticho – toho jsme se obávali. Pak se ale Gimly jen velmi velmi slabě ozve. Jsme přesvědčeni, že je již hodně vyčerpaný a vše je otázkou několika málo hodin.

V půl osmé ráno se chlapi scházejí a další den záchranné akce začíná. Nora je u trati a strojvůdci jsou už určitě notně zvědaví co to tam Ti myslivci celý týden vyvádějí. Pořád jim pobíháme po kolejích. Pro jistotu už na nás troubí z dálky.

Chlapi kopou novou sondu v místech, kde tušíme Gimlyho. V noře je ticho. Gimly se po několika hodinách kopání začne ozývat silným pevným odhodlaným hlasem, docela blízko. Cítí, že jdeme pro něj. Je jasné, že to nevzdáme. Vydržel 6 dní v noře tak ho dostaneme ven. Obávám se, že bude hodně zbídačený.

Kolem dvou odpoledne se chlapi konečně prokopávají na chodby nory. Zrovna pod námi se nora rozdvojuje. Gimly je teď již delší dobu potichu. Nevíme jestli kopat vpravo nebo vlevo. Voláme jej. Nakonec je vpravo. Slyšíme ho hodně blízko. Vidím na chlapech jak přidali, všichni jsou hrozně zaujatí, všichni ho hrozně chtějí dostat ven. Soucítění všech těch chlapů se zvířetem, které je již 6 dní uvězněné v noře mě dojímá. Musí se však ještě podniknout riskantní krok. Gimly je cca 3 m od sondy. Musí se rozšířit chodby nory tak aby se tam vešel chlap. Zbyněk bere tuto riskantní část na sebe a vytrvale kope. Konečně se dostává až do míst, kde vidí Gimlyho. Leží zaklíněný ve velmi úzkém ohybu nory navíc zasypaný, jak se snažil hrabat.

Konečně je Gimly venku. Poté co se podařilo ho odhrabat, odešel po svých. Je kost a kůže, ale jinak nezraněný. Ze všech září radost a úleva. Pomalu se rozcházíme ….

Ještě jednou upřímně děkuji všem, kteří přispěli pomocí. Bylo Vás hodně a nezvládli bychom to bez Vás. Zvláštní dík pak patří Zbyňkovi, který největší měrou přispěl tomu, že Gimly leží teď spokojeně doma na gauči.

Děkuji

Romana Kretková