Hledá se Lizy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dobrý večer,

nedá mi to, abych se nepoděli o zážitky z posledních dní. Lizy nám udělala strašnou radost (Lizy zkoušky málem vyhrála, jen to, ze byla starší, jí
vzalo absolutní vítězství - jinak to byly samé čtverky) a hned večer po zkouškách nás připravila o pár let života.

 

Vrátili jsme se ze zkoušek  pozdě odpoledne a šli ještě vyvenčit duhou fenku, Lizy jsme vzali s sebou. V remízu kousek za Fulnekem zvedla srnce a zmizela po stopě za horizontem. Čekal jsem, ze se vrátí do 10 minut, jak je jejím zvykem, ale z půl hodiny se stala hodina a pak čtyři. Projezdili jsme celou honitbu a půlku cizí, do noci hledali a pískali, sledovali falešné stopy, které nám lidi dali. Na několika místech nechali hubertusy, čepice a další části oblečení. Ve dvě v noci, po neúspěšném hledání, jsme šli spát a ve čtyři zase vstávali. Natiskli jsme plakáty s prosbou o pomoc. Manželka je šla s prvním světlem rozvážet a já se ještě jednou vrátil na místo, kde se nám Lizy ztratila. Vzal jsem mikinu, kterou jsem tam nechal, mokrou po celonočním dešti. Zapískal jsem a když jsem nic neslyšel, obrátil jsem se k domovu. A pak jsem zaslechnul slabé vysoké štěkání. Běžel jsem za tím.

Za Fulnekem je starý hluboký pískovcový lom. Lizy byla uprostřed stěny na skalní římse široké 30cm. Kdyby byla skočila dolů, dopadla by bezpečně do hromady starého listí a mohla by se vrátit domu. Ale asi se bála. Byla tam  v lijáku a bouřce celou noc. Ale díky bohu jsme ji našli. Jo, tak to bývá v živote, radost střídá starost a tak dokola.

Mějte se hezky, všichni vás zdravíme.

Michal Kneifl

10.5.2010